I just...

Sorry. That's the first thing I want to say. Sorry. Whether there's someone who desired to read my blog contents and there were none, I apologise. Really. I'm sorry. I had such a big plans and I just... wasn't able to fulfill them. But it'll be better I hope.

Concerning my last post about the addictions and obsessions and so on, there's no great change happened. I'm stuck. But I think that I can manage. I will manage. Otherwise it will be really bad. Actually I quite enjoy it. However, that's probably the bad thing about it.

Well. News. News? I'm ill. And I'm ill for nearly a month now. Nothing pleasant, really. The thing that annoys me the most is the fact that I actually don't feel that bad, but the tests results are not what my doctor expects. Soooo.... I'm stuck at home. On the other hand, it's not that bad.

Also! I'm working on Sherlocked jewellery. I decided that I have to have one and as I started with it I decided that the other's should have something like that as well. So. Today I've set up an Etsy shop. Tommorow I'll open it, hopefully. So stay tuned!

I assume this is enough for today. I should be working on my fanfic (which is to be written for my friend's birthday - would you ever think about Austen-Wholock fanfic? I'd never imagine wiriting something like that. Until now) and I should continue reading some other fanfic and so on. So lot's of things to do. I'm afraid I'm gonna end up doing nothing (but don't tell anyone).

Cake Danger

For some time I am observing certain changes on my mind and I'm really afraid I'll soon find myself going mental. I suppose I should fix my addictions; otherwise I'll definitely go mad.
E.g. today I was discussing the fanfiction and all the things. Few hours later I was eating a cake with cheese, strawberries and chocolate and guess what? My thoughts were like this: "Hmm, nom nom, yummy cake. - I suppose Mycroft would love it. - What the hell are you thinking about?" I'm afraid I can end up swaying to and fro and chanting: They're no real, they're not real, they're not real, ...
It'll be the harder that I decided to make SH Adaptations my BT topic. But I'll be definitely OK.

Hopefully.

Switching Indentity

I was thinking hard about this for a longer time, but today I finally realized that maybe it's the time. After a long, long, many-months long consideration it's the time to switch my blog language and turn this place into a bit more understandable place, both in language and meaning.

So, to be widely understood and to have some hope for international appreciation, I'm officially switching this blog into ENGLISH.

Just yesterday I was filling in some questionnaire about national identity. I have to say that even though I adore British Isles, THIS decision has nothing to do with my national feeling and identity. I just want to make my thoughts and non-senses understandable (ha, oxymoron!) to more people and, hopefully, get larger audience (what a naïve faith). My foolish plan takes into consideration the non-Czech-speaking people I am going to meet in future (if any), so I could just give them my blog address and boast (ehm, well, nothing to boast about yet, but nevermind, there definitely WILL be something).

Just for the record, I shall keep the local theatre/culture posts at least bilingual, if not only in Czech - still too many people who cannot read English so well. So to say, the internationally important posts will definitely contain English. At least until the time I'll lose my mind and delete this whole thing, wiping it off the face of earth.

Chrchly, chrchly, chcíp, chcíp.

Já se posypu popelem, ale stejně si myslím, že dnes dopoledne jsem byla opravdu potrestána za to, že to flákám. Že flákám nejednu věc, to vím, a teď jsem si to odnesla.

Upřímně. Podvrtnout si kotník. Dobrá. Sice to bolelo, ale tak byla jsem pojištěná a bylo my to vynahrazeno. Beru. V pohodě. Ale zvrtnout si kotník druhé nohy, když druhý den uplynou 2 měsíce od prvního podvrtnutí, to už je událost, která začíná zavánět. Navíc tentokrát ta bolest stála za to, posledně to nebyla taková síla. Netuším, jestli mi začínají povolovat vazy nebo jsem jen tak aboslutně nemožně neschopná, ovšem stalo se. A ortézu mám v Brně. No, toť. A ani berle mi nedali, ještěže jedněmi francouzskými doma oplýváme. Je to sice krásný, že byl ten doktor milý a sympatický (taky mi v neděli v poledne mohl vynadat do bezvědomí a probodávat mě vražedným pohledem), ale taková rutina a komplexnost jako  u sv. Anny to tedy nebyla. No, berle mi nedal, třeba, například. A ortézu nemá na skladě, ani jednu. Aspoň už jsem věděla, co a jak, tak jsem si jeden poukaz na ortézu vydyndala. Chjoo. A zrovna teď, když potřebuju ve středu na pohovor. Ale aspoň uvidí, že i přes distorzi levého hlezna se dohrabu a zajímám. Tak. Toť.

A jinak jsme byly v Redutě, zase. :-) Korespondence V+W potěšila, velmi a moc. Spousta informací a názorů, které jsem neznala. Humor typický a úžasné herecké výkony mých oblíbených. A hudba moc pěkná a technika skvěle využitá. Bežte a užijte si to, kdo ví, jak dlouho to ještě budou hrát.

Jinak školy již je témeř konec. Zkoušky hotovy, jen 2 eseje ještě čekají na zhmotnění. To napíšu a bude. :-) Taky ještě research bude potřeba vypracovat, aby se Akta B - SHA dala do pohybu.

A bude Nook. Už brzoo! Ve čtvrtek dorazí do republiky, a pak v nejbližší době do mých rukou, už se nemohu dočkat, neboť mé eknihy již čekají. A ten seznam se neustále prodlužuje, ó jé.

Bůh si přál ten zázrak! Má jméno Mozart!

Zas už jsem si užívala kultury, jsem se nějak rozjela.

Ale Mozart! za to stál. Vážně. I za ty peníze vážně stál, mně se to velmi líbilo a byla jsem překvapena, jak moc. :-)
Na to, že je to původně německý (promiňte mou poznámku, ale toto plyne z léta trvající averze, tudíž se bude jednat o pochvalu) muzikál, to dopadlo velmi fajn a pěkně. Už to hrajou třetí rok a lidi na to chodí pravidelně, jedna osoba vykládála, že už je tam po sedmé. No, to o něčem přeci už svědčí, no ne.
Mě osobně pobavil ten kontrast kostýmů. Všichni jsou oděni v dobových kostýmech s trochou moderního ducha, ovšem Wolfgang má tílko, džíny, bundu a dredy. V případě pana Vitázka jsem ocenila, že příčesek je připevněn k jeho vlastním vlasům, stylové. A ty rokokové paruky z krajek a tylu byly taky velmi vtipné, mě by to nenapadlo.
Pokud jde o obsazení, JÁ jsem byla navýsost spokojená. Mach v roli knížete pěl báječně, Konstance nehrála Holišová, kterou nemám ráda, a Vitázek byl perfektní Mozart. Mně se prostě líbil a šlus. Ano, nemám porovnání, pana Slaninu vážně neznám, ale co nadělám. Vitázek rulez!
S ohledem na to, jak se mi to líbilo, počítám, že bych ráda viděla i Jackylla a Hyda, sakra, přece Thálie, ne? Ale obsazení se musí zjistit, já chci vidět tu Thálii, žádnýho přiblblýho Gazdíka, to ne-e. Chyby ve scénáři a pohybech na jevišti, ani omylem, zvláště za ten finanční obnos, který po studentovi v MDB chtějí. Když už, tak už.

Tudíž úhrnem bych vám řekla: jděte a užijte si to. Střídání pasáží otec-syn je zezačátku trochu předvídatelné, ale pak už ok. A když přežijete i někdy až přílišný sentiment Nanny a baronky, tak už taky vydržíte všechno.

MOZART!

Dear me, Mr Holmes, dear me

Ano. Venku je tak krásně ošklivo a pošmourno, bouří, kroupy bubnují. Co je nejlepší udělat? Aha? Pustit si Sherlocka, samozřejmě. Jenomže přece si nemůžu pustit Sherlocka jen tak. No, nemůžu. NEMŮŽU, protože mám na práci spoustu jiných věcí, které jsou absolutně nepotřebné a v budoucnu neužitečné. Výsledkem tedy je má aktuální velmi velká nespokojenost a naivní vidina lepší budoucnosti. Už jsem taky přišla na to, proč mě tak baví pouštět si fanvidea. Poněvadž nemám čas na to pustit si SH a užít si obrazové tvorby naplno, pustím si videa, jenž mají do 10 minut, tudíž je zvládnu třeba v pauze na jídlo a aspoň trošičku si užiju a připomenu, oč přicházím.
Dear me, Mr Holmes, dear me.

A taky vůbec nevím, jak je to s mou žádostí o schůzku s člověkem, jenž může zajistit, aby SH byl mou pracovní a celoživotní náplní na další 3 semestry. Ještě neodepsal.
Neodepsal mi ještě ani můj americký kontakt, jestli se budu moci těšit na svůj narozeninový dárek za levno, nebo mě pohltí vlny eBay, protože já už vážně nehodlám dál žít bez téhle device.

No a tak, no. A v dlouhé chvíli - kdyby se nějaká taková v tom všem zatraceném čtení/učení našla - můžu mamince vysvětlovat, co přesně mě na Sherlockovi zaujalo, protože takhle mě nic nezaujalo od dob Robbieho a Pána prstenů, takže je to velmi zvláštní. Jak je to zvláštní, podivné a jaká shoda.

P.S.: Vrcholem zoufalství je, když cpete do studijních materiálů své záliby. Právě jsem zsherlockovala všechny ukázkové věty v MorphoLexi.

A někteří tu teorii neznali a tvořili dějiny vesele dál, jako by se nechumelilo.

Dokud to mám v hlavě, začerstva, tak poreferuji.
Čekala jsem něco úplně jiného, ale bylo to velmi pěkné a zajímavé. Asi by mě nenapadlo, že by knihu jako je Europeana: Stručné dějiny dvacátého věku, mohl někdo zdramatizovat, ale musím uznat, že si druhé místo na Radokovi 2011 zasloužili.
Představte si 8 osob uszaených v typicky komunistické zasedačce, k ruce mají moderní sluchátka s překladem a začnou přednášet své příspěvky na konferenci. Samozřejmě, že by to bylo málo. Vážně a opravdu.
A protože by to bylo málo, nezůstalo jen u sezení za stolem, ale došlo i na vysvlečení se (kompletně i do půli těla - v tomto momentu jsem zjistila, že i herci jsou jelita a neumí používat opalovací krém), tanci, hře na kytaru, zavěšení se do prostoru, válení se po zemi, konzumaci knih a mnoho dalšího.
Ouředníkovi ledově chladné věty, přednášející historická fakta s naprostou samozřejmostí, dostávájí dramatizací ještě další rozměr. Vážně uvažuju o tom, že si tu knihu minimálně přečtu, bude stát za to.
Druhá polovina představení mě oslovila o něco více, však taky druhá polovina 20. století byla zajímavější, zejména po té ne stroze historicko-událostní stránce, ale také věda, kultura etc. zažívali boom. Mě osobně nejvíce zaujala skupinová psychoterapie a nározná ukázka vývoje filmového zobrazení pohlavního aktu. Ale tím zase nechci říct, že nejlepší byly bejkárny. Ta hra jako celek vážně stojí za to. Jenom. Chce to vyzrálého diváka, se znalostmi, všeobecným přehledem a vyvinutým intelektem. Tím chci říct, že k výuce bych to nedoporučovala, protože smradi by si z toho odnesli akorát ten sexuální akt. A přitom ten koncept jako celek funguje náramně.

Velmi ráda bych také ocenila výkony herců jako takové. Neřekla bych, že to na divadle může přijít do bodu, kdy ani jeden herec výrazněji nevynikne nad ostatní. Tady se to v podstatě stalo. Už tím, že jsou beze jmen a ve sdělování faktů se střídají. Je pravda, musím uznat. Že fyzické výkony některých pánů byly obdivu hodné a ode mě se ho dočkávají. Spadnout ze židle a zase si na ni sednout, 20krát, se to nezdá, ale je to makačka. Za dámy se nejvíce zaskvěla slečna v kostýmku v odstínu velbloudí hnědé. Ne každý má tu odvahu se svléknout do spodního prádla, i když není modelka. Také ona namáhavá kopulace s knihou nebyla z nejjednodušších a odehrát v podstatě celé druhé jednání s rtěnkou na většině obličeje asi také vyžaduje dávku sebezapření.

Tímto tedy děkuji přecedovi, že jsem byla takto narozeninově obdarována a že jsem si užila také krásnou výstavu ve fo-a-yer, protože ta taky stála za to. Ty polštáře a skulpturu v růžových tangách bych potřebovala na zahradu.

Jo a ta jevištní dekorace byla bezva, kuřárna měla grády.