I just...

Sorry. That's the first thing I want to say. Sorry. Whether there's someone who desired to read my blog contents and there were none, I apologise. Really. I'm sorry. I had such a big plans and I just... wasn't able to fulfill them. But it'll be better I hope.

Concerning my last post about the addictions and obsessions and so on, there's no great change happened. I'm stuck. But I think that I can manage. I will manage. Otherwise it will be really bad. Actually I quite enjoy it. However, that's probably the bad thing about it.

Well. News. News? I'm ill. And I'm ill for nearly a month now. Nothing pleasant, really. The thing that annoys me the most is the fact that I actually don't feel that bad, but the tests results are not what my doctor expects. Soooo.... I'm stuck at home. On the other hand, it's not that bad.

Also! I'm working on Sherlocked jewellery. I decided that I have to have one and as I started with it I decided that the other's should have something like that as well. So. Today I've set up an Etsy shop. Tommorow I'll open it, hopefully. So stay tuned!

I assume this is enough for today. I should be working on my fanfic (which is to be written for my friend's birthday - would you ever think about Austen-Wholock fanfic? I'd never imagine wiriting something like that. Until now) and I should continue reading some other fanfic and so on. So lot's of things to do. I'm afraid I'm gonna end up doing nothing (but don't tell anyone).

Cake Danger

For some time I am observing certain changes on my mind and I'm really afraid I'll soon find myself going mental. I suppose I should fix my addictions; otherwise I'll definitely go mad.
E.g. today I was discussing the fanfiction and all the things. Few hours later I was eating a cake with cheese, strawberries and chocolate and guess what? My thoughts were like this: "Hmm, nom nom, yummy cake. - I suppose Mycroft would love it. - What the hell are you thinking about?" I'm afraid I can end up swaying to and fro and chanting: They're no real, they're not real, they're not real, ...
It'll be the harder that I decided to make SH Adaptations my BT topic. But I'll be definitely OK.

Hopefully.

Switching Indentity

I was thinking hard about this for a longer time, but today I finally realized that maybe it's the time. After a long, long, many-months long consideration it's the time to switch my blog language and turn this place into a bit more understandable place, both in language and meaning.

So, to be widely understood and to have some hope for international appreciation, I'm officially switching this blog into ENGLISH.

Just yesterday I was filling in some questionnaire about national identity. I have to say that even though I adore British Isles, THIS decision has nothing to do with my national feeling and identity. I just want to make my thoughts and non-senses understandable (ha, oxymoron!) to more people and, hopefully, get larger audience (what a naïve faith). My foolish plan takes into consideration the non-Czech-speaking people I am going to meet in future (if any), so I could just give them my blog address and boast (ehm, well, nothing to boast about yet, but nevermind, there definitely WILL be something).

Just for the record, I shall keep the local theatre/culture posts at least bilingual, if not only in Czech - still too many people who cannot read English so well. So to say, the internationally important posts will definitely contain English. At least until the time I'll lose my mind and delete this whole thing, wiping it off the face of earth.

Chrchly, chrchly, chcíp, chcíp.

Já se posypu popelem, ale stejně si myslím, že dnes dopoledne jsem byla opravdu potrestána za to, že to flákám. Že flákám nejednu věc, to vím, a teď jsem si to odnesla.

Upřímně. Podvrtnout si kotník. Dobrá. Sice to bolelo, ale tak byla jsem pojištěná a bylo my to vynahrazeno. Beru. V pohodě. Ale zvrtnout si kotník druhé nohy, když druhý den uplynou 2 měsíce od prvního podvrtnutí, to už je událost, která začíná zavánět. Navíc tentokrát ta bolest stála za to, posledně to nebyla taková síla. Netuším, jestli mi začínají povolovat vazy nebo jsem jen tak aboslutně nemožně neschopná, ovšem stalo se. A ortézu mám v Brně. No, toť. A ani berle mi nedali, ještěže jedněmi francouzskými doma oplýváme. Je to sice krásný, že byl ten doktor milý a sympatický (taky mi v neděli v poledne mohl vynadat do bezvědomí a probodávat mě vražedným pohledem), ale taková rutina a komplexnost jako  u sv. Anny to tedy nebyla. No, berle mi nedal, třeba, například. A ortézu nemá na skladě, ani jednu. Aspoň už jsem věděla, co a jak, tak jsem si jeden poukaz na ortézu vydyndala. Chjoo. A zrovna teď, když potřebuju ve středu na pohovor. Ale aspoň uvidí, že i přes distorzi levého hlezna se dohrabu a zajímám. Tak. Toť.

A jinak jsme byly v Redutě, zase. :-) Korespondence V+W potěšila, velmi a moc. Spousta informací a názorů, které jsem neznala. Humor typický a úžasné herecké výkony mých oblíbených. A hudba moc pěkná a technika skvěle využitá. Bežte a užijte si to, kdo ví, jak dlouho to ještě budou hrát.

Jinak školy již je témeř konec. Zkoušky hotovy, jen 2 eseje ještě čekají na zhmotnění. To napíšu a bude. :-) Taky ještě research bude potřeba vypracovat, aby se Akta B - SHA dala do pohybu.

A bude Nook. Už brzoo! Ve čtvrtek dorazí do republiky, a pak v nejbližší době do mých rukou, už se nemohu dočkat, neboť mé eknihy již čekají. A ten seznam se neustále prodlužuje, ó jé.

Bůh si přál ten zázrak! Má jméno Mozart!

Zas už jsem si užívala kultury, jsem se nějak rozjela.

Ale Mozart! za to stál. Vážně. I za ty peníze vážně stál, mně se to velmi líbilo a byla jsem překvapena, jak moc. :-)
Na to, že je to původně německý (promiňte mou poznámku, ale toto plyne z léta trvající averze, tudíž se bude jednat o pochvalu) muzikál, to dopadlo velmi fajn a pěkně. Už to hrajou třetí rok a lidi na to chodí pravidelně, jedna osoba vykládála, že už je tam po sedmé. No, to o něčem přeci už svědčí, no ne.
Mě osobně pobavil ten kontrast kostýmů. Všichni jsou oděni v dobových kostýmech s trochou moderního ducha, ovšem Wolfgang má tílko, džíny, bundu a dredy. V případě pana Vitázka jsem ocenila, že příčesek je připevněn k jeho vlastním vlasům, stylové. A ty rokokové paruky z krajek a tylu byly taky velmi vtipné, mě by to nenapadlo.
Pokud jde o obsazení, JÁ jsem byla navýsost spokojená. Mach v roli knížete pěl báječně, Konstance nehrála Holišová, kterou nemám ráda, a Vitázek byl perfektní Mozart. Mně se prostě líbil a šlus. Ano, nemám porovnání, pana Slaninu vážně neznám, ale co nadělám. Vitázek rulez!
S ohledem na to, jak se mi to líbilo, počítám, že bych ráda viděla i Jackylla a Hyda, sakra, přece Thálie, ne? Ale obsazení se musí zjistit, já chci vidět tu Thálii, žádnýho přiblblýho Gazdíka, to ne-e. Chyby ve scénáři a pohybech na jevišti, ani omylem, zvláště za ten finanční obnos, který po studentovi v MDB chtějí. Když už, tak už.

Tudíž úhrnem bych vám řekla: jděte a užijte si to. Střídání pasáží otec-syn je zezačátku trochu předvídatelné, ale pak už ok. A když přežijete i někdy až přílišný sentiment Nanny a baronky, tak už taky vydržíte všechno.

MOZART!

Dear me, Mr Holmes, dear me

Ano. Venku je tak krásně ošklivo a pošmourno, bouří, kroupy bubnují. Co je nejlepší udělat? Aha? Pustit si Sherlocka, samozřejmě. Jenomže přece si nemůžu pustit Sherlocka jen tak. No, nemůžu. NEMŮŽU, protože mám na práci spoustu jiných věcí, které jsou absolutně nepotřebné a v budoucnu neužitečné. Výsledkem tedy je má aktuální velmi velká nespokojenost a naivní vidina lepší budoucnosti. Už jsem taky přišla na to, proč mě tak baví pouštět si fanvidea. Poněvadž nemám čas na to pustit si SH a užít si obrazové tvorby naplno, pustím si videa, jenž mají do 10 minut, tudíž je zvládnu třeba v pauze na jídlo a aspoň trošičku si užiju a připomenu, oč přicházím.
Dear me, Mr Holmes, dear me.

A taky vůbec nevím, jak je to s mou žádostí o schůzku s člověkem, jenž může zajistit, aby SH byl mou pracovní a celoživotní náplní na další 3 semestry. Ještě neodepsal.
Neodepsal mi ještě ani můj americký kontakt, jestli se budu moci těšit na svůj narozeninový dárek za levno, nebo mě pohltí vlny eBay, protože já už vážně nehodlám dál žít bez téhle device.

No a tak, no. A v dlouhé chvíli - kdyby se nějaká taková v tom všem zatraceném čtení/učení našla - můžu mamince vysvětlovat, co přesně mě na Sherlockovi zaujalo, protože takhle mě nic nezaujalo od dob Robbieho a Pána prstenů, takže je to velmi zvláštní. Jak je to zvláštní, podivné a jaká shoda.

P.S.: Vrcholem zoufalství je, když cpete do studijních materiálů své záliby. Právě jsem zsherlockovala všechny ukázkové věty v MorphoLexi.

A někteří tu teorii neznali a tvořili dějiny vesele dál, jako by se nechumelilo.

Dokud to mám v hlavě, začerstva, tak poreferuji.
Čekala jsem něco úplně jiného, ale bylo to velmi pěkné a zajímavé. Asi by mě nenapadlo, že by knihu jako je Europeana: Stručné dějiny dvacátého věku, mohl někdo zdramatizovat, ale musím uznat, že si druhé místo na Radokovi 2011 zasloužili.
Představte si 8 osob uszaených v typicky komunistické zasedačce, k ruce mají moderní sluchátka s překladem a začnou přednášet své příspěvky na konferenci. Samozřejmě, že by to bylo málo. Vážně a opravdu.
A protože by to bylo málo, nezůstalo jen u sezení za stolem, ale došlo i na vysvlečení se (kompletně i do půli těla - v tomto momentu jsem zjistila, že i herci jsou jelita a neumí používat opalovací krém), tanci, hře na kytaru, zavěšení se do prostoru, válení se po zemi, konzumaci knih a mnoho dalšího.
Ouředníkovi ledově chladné věty, přednášející historická fakta s naprostou samozřejmostí, dostávájí dramatizací ještě další rozměr. Vážně uvažuju o tom, že si tu knihu minimálně přečtu, bude stát za to.
Druhá polovina představení mě oslovila o něco více, však taky druhá polovina 20. století byla zajímavější, zejména po té ne stroze historicko-událostní stránce, ale také věda, kultura etc. zažívali boom. Mě osobně nejvíce zaujala skupinová psychoterapie a nározná ukázka vývoje filmového zobrazení pohlavního aktu. Ale tím zase nechci říct, že nejlepší byly bejkárny. Ta hra jako celek vážně stojí za to. Jenom. Chce to vyzrálého diváka, se znalostmi, všeobecným přehledem a vyvinutým intelektem. Tím chci říct, že k výuce bych to nedoporučovala, protože smradi by si z toho odnesli akorát ten sexuální akt. A přitom ten koncept jako celek funguje náramně.

Velmi ráda bych také ocenila výkony herců jako takové. Neřekla bych, že to na divadle může přijít do bodu, kdy ani jeden herec výrazněji nevynikne nad ostatní. Tady se to v podstatě stalo. Už tím, že jsou beze jmen a ve sdělování faktů se střídají. Je pravda, musím uznat. Že fyzické výkony některých pánů byly obdivu hodné a ode mě se ho dočkávají. Spadnout ze židle a zase si na ni sednout, 20krát, se to nezdá, ale je to makačka. Za dámy se nejvíce zaskvěla slečna v kostýmku v odstínu velbloudí hnědé. Ne každý má tu odvahu se svléknout do spodního prádla, i když není modelka. Také ona namáhavá kopulace s knihou nebyla z nejjednodušších a odehrát v podstatě celé druhé jednání s rtěnkou na většině obličeje asi také vyžaduje dávku sebezapření.

Tímto tedy děkuji přecedovi, že jsem byla takto narozeninově obdarována a že jsem si užila také krásnou výstavu ve fo-a-yer, protože ta taky stála za to. Ty polštáře a skulpturu v růžových tangách bych potřebovala na zahradu.

Jo a ta jevištní dekorace byla bezva, kuřárna měla grády.

SAVE UNDERSHAW

Já jsem věděla, že to tak dopadne. Ani vytvoření nového blogu mě neuchránilo od flákání zápisků. Vždyť se na to podívejte. Už je to dost dnů, ne-li týdnů, co jsem se obtěžovala spočinout svými prsty na klávesnici a současně míti ve vyhledávači zadáno Blogger. Stejně ale nevím, co jsem si myslela. Zase to dopadne podobně jako již mnohokrát předtím, přiřítím se jenom, když přijde na přetřes něco, co prostě musím sdílet a jinak kulový.
I když to taky asi není můj úplně největší problém. Nejlepší nápady na eseje a pojednání mívám totiž ve velmi nevhodných dobách a časech. Třeba před usnutím. Najednou mám nápadů a témat, která jsem schopná si i v duchu rozpracovat. Ale kdo by, na smrt unavený, ve čtvrt na jednu, vstával. No to mi povězte. Přece se v polospánku neseberu a nebudu ve svitu bledé obrazovky tvořit sáhodlouhý román, abych ráno vůbec nevěděla, co tím chtěl básník říci.
No a když to není před spaním, tak je to nejlépe někde na cestě, v šalině a jim podobným dopravním zařízením. Anebo taky na chodbě. 5 minut před hodinou mě napadají nejlepší myšlenky a témata. Samozřejmě, že se vůbec netýkají následující hodiny, předmětu - věčným mým zdrojem asociace jest - Jen tak, asociací myšlenek!

No a zase jsem odběhla a zas vím kulový. Ovšem. Sídlu, kde léta žil a tvořil A.C. Doyle - Sherlock's creator - hrozí demolice. I já jsem se rozhodla přispět svou troškou do mlýna a spunktovala jsem session. A taky jsem vyrobila transparent - nechtějte vědět, co to bylo za práci. Nuž, tu je to:

Ráda bych požádala i ty, kteří se ještě nezúčastnili, kouknětě a podpořte - na FB je to jeden Like. ;-)

https://www.facebook.com/#!/saveundershaw
http://www.saveundershaw.com/

KEEP CALM and SAVE UNDERSHAW! We believe in Sherlock!

I want him to be my lover. NOW!

Jeden se kolikrát diví, jak na něj působí jeho okolí. Neplánuji nijak dlouhý příspěvek, ale jen bych ráda sesumírovala následující: zvláště emotivní část jinak nudné knihy, několik přemrštěných úvah a hlavně JEDNA fotografie plus komentář k ní a toho přiblblýho úsměvu se už asi dneska nezbavím. Ovšem velmi mě to těší.
Z výčtu alespoň reakce v titulku a ta fotka:

MELT. SCREAM. COLLAPSE. FAINT...

Building B is haunted. High time to reconstruct it.

Si tak říkám, že kolikrát nejen budova B. Nějak se poslední dobou nic moc netváří, ale co si kazit náladu, že. Až uslyšíte vzdechy nervózního studenta, šoupání nohama a přitom nikde nikdo, tak to bude ten moment, kdy bude třeba se bát.
Nemůže se pořád všem vše dařit. No, ale zas na druhou stranu, taky by se občas mohlo zadařit, já bych se nezlobila. Nu dobrá. V práci to není zázrak, ale zas jsem obnovila pravidelnější příjem, a přestože jsem nebyla přijata do výdělečného podniku, není to tak úplně špatné. Pořád lepší, než klackem do oka nebo kopanec do pr*ele a tak všelijak podobně.

Z čeho mám upřímnou radost jsou mé pravidelné týdenní diskuze s mým oblíbeným vyučujícím. Ne každému se poštěstí tete`-a-tete´ (jak to přeceda označila) diskuze nad britským modernismem s energií překypujícím Američanem britského původu, který jen čeká, kdy nás, chudáky studenty, bude moci vyměnit za Britskou knihovnu. (If they give me more money, I'll leave you here and run to the British Library. Love you! I love you but I love British Library more.) A to vše jen díky spolustudentům, kteří si sice vydobili místo v jeho hodině, ale pro velký úspěch tam nechodí nebo jen zasvěceně mlčí. A poněvadž mi ticho ve třídě vadí - v JEHO hodinách je snad ještě třeskutější než jindy, on se při obvyklém výkladu většinou ani nestíhá nadychovat - a ráda ukážu, že JÁ se snažím a JÁ se zajímám a vím. Jeden se musí aspoň trochu ukázat, když líčí na vedoucího bakalářské práce. Jinak to nejde. Teda, jde, že, ovšem každý máme jinou taktiku sbližování se s vyučujícími. Konečně, když už si dám tu práci a přečtu ta diskutovaná kvanta textu, tak bych byla blbá, abych to nedala patřičně najevo a na zřetel, no ne.

Chtěla jsem se posypat, že už jsem se dlouho neukázala, ale tak nějak jsem došla k závěru, že to není potřeba. Nač. Podělala jsem se o mnoho nových a určitě velmi nezbytně nutně potřebných informací, tudíž není nutno omlouvat svou dočasnou nepřítomnost. Jeden z důvodů je taky ten, že se tu třeba zas nějakou dobu neukážu, tak si to schovám na až to bude potřeba někdy jindy. Toť.


A tady tuhle jen tak trochu na okraj, aby bylo vidět, že to bude běh na dlouhou trať:

Ehm, ehm.

Tak nějak je asi zase na čase, abych sdělila, že jsem vážně ještě neumřela, a dop*dele, jsem tu pořád.

Jsem si říkala, jestli to mé příležitostné blogové zanícení není na škodu mým ostatním uměleckým snahám. Jestli si tu chvíli inšpirace tak jako nevyplácám na nesmysle, a potom se nedostanu k oněm vysněným a vytyčeným cílům v oblasti literární. Poněvadž to by mě ale vážně mrzelo, takové pěkné plány a skeče mám, jenom nebýt lemra a dokopat se, abych je dotáhla do konce. Jenomže to bych musela. To je právě ono.

S koncem minulé kalendářní jednotky čítající sedm dní skončilo období školních změn, takže teď už mi nikdo nic neodpáře. Díky Bohu. Můj vytoužený registrovaný předmět se stal mým vytouženým zapsaným předmětem a mám dosti důvodné podezření, že k tomu podstatně přispěla má pochlebující žádost o výjimku. No jestli je tomu tak, nebudu se bát použít takových to metod i jindy, jeden nikdy neví, kdy je na místě útok na ego vyučujícího.

Na to, jak jsem byla od rána taková k ničemu, tak mě večerní dišputace docela potěšily. Neříkám, že si ráda nezašťourám, když na to přijde, ale tentokrát mám pocit, že má "konstruktivní kritika" - jak byly mé komentáře nazvány - padne na úrodnou půdu a k něčemu budou. Rozhodně to minimálně poslouží k osobnímu rozvoji začínajícího autora a to si za rámeček klidně vystavím.
Vůbec je to strašně zvláštní, jak málokdo přizná a o málokom se ví či aspoň tuší, že literárně tvoří. Přitom kolikrát se jedná o poklady v šuplíku/na harddisku ukryté. Já mám několikero osob vytypovaných a ráda bych z nich něco vytáhla, jeden nikdy neví - taky je třeba omrknout konkurenci, že. Asi jako kdybych plánovala něco podnikat. I když plánovat si můžu, ale když jeden nic nenapíše, tak co s nákresy na balicím papíru a obchodní strategií pod postelí.

Nuž, šlus.

Bot, konvicece a síť.

O toliko jsem se chtěla podělit, a jelikož jsem to neudělala okamžitě a střelhbitě, tak už se opět vše rozutíká a nemám laso. Ani takovou tu šikovnou věcičku, no, to, jo. Síť v pistoli, nebo síťovou střelu nebo náboj či jak se tomu nadává. Myslela jsem ten inštrument, co uděláte PIC!, rozprostře se síť a vy minete cíl, no, a pak... Teda, neminete, že. Netrefovací inštrument jeden nepotřebuje, leda by chtěl být za blbce. Ovšem v tom případě je lepší to laso. Už jen ho roztočit je úkol hodný vědce, natož ho vrhnout a včas utáhnout, než si tele rozmyslí, zda poběží dál tím samým směrem.
Nuž, v otázce školy jsem se rozhodla, že jsem velmi ráda, že se mi povedly většinou pěkné předměty, ale nezvencnu se (no, to taky říkat nemusím). Tudíž jsem vymazala dnešní téměř noční přednášku, neboť komunikace s vyučující - jestli se tomu tak dá vůbec říkat, neodepsala a vyučující to taky asi moc není, doktorandka, ELFu neznalá - neexistovala a já na to nemám nervy, nemám. Slovy Starého Smrdi Ruma: "Vyprdnoutsenaně!"
Hodina, o které sním a snažím se ji získat všemožnými způsoby, se sic příblížila, ovšem jen o kousek. Uvažuji o slovech našeho vyučujícího: ".... kdyby někdo odešel, utekl nebo umřel..." Myslíte, že lze výhružkami vystrnadit z registrace 8 lidí? Prvně by to ale chtělo jména a adresy, neboť výhružky anonymnímu cíli asi nejsou dvakrát k čemu. Ať jsi kdo si, odhlaš se, nebo zjistím, kdo vlastně jsi a uvidíš! No, z tohoto je zřejmé, že. Že to. No.
Tak, taky jsem si udělala plány, co všechno si nepřečtu, ovšem v tomto momentu tak nějak asi nebude moc času, neboť mám za úkol čísti, až se budou hory zelenat, třeba právě teď na mě čeká Dr. Jekyll a pan Hyde. Třeba. Nebo dvě kapitoly z morfologie a do toho opakování španělštiny a vůbec. Tudíž si střádám četbu, na až budu mít čas a Kindle.To druhé není až tak nutné, ale potěšilo by.
Jo, vlastně, 25. 25, povídám. 25 oděvních kombinací oblékla Reneé Zellweger v Down With Love. Tento výčet a součet byl již dlouho projektem mě a mé maminky předrahé, ale dosud nikdy jsme se nedonutily plně soustředit a čárkovat. Když budete chtít, ten papírek leží doma. Snad.
Náhodou, byly jsme vystaveny i pastím v podobě stejných šatů ve dvou různých scénách. Samozřejmě, že bychom se mnohem raději věnovaly Ewanovi, ale jak má ve změti obleků člověk rozeznat dva černé/šedé/modré, pokud není rozdíl ve střihu a vzorku. Nebo pokud se evidentně zrovna nepřevléknul. V tom případě by asi bylo lepší počítat košile. Tak, třeba jindy. Není všem dnům sledování filmů konec.

Loučím se s vámi s nadějí, že do neděle se uděje zvrat historický a budu se moci radovat z onoho bájo předmětu. A taky že se třeba uděje něco jiného. A vůbec, nebude to dlouho trvat a budu tu zas.

P.S.: Dnes jsem v I Am byla vystavena šoku, když jsem objevila holinku v podobě náhrdelníku. Náhrdelník s holinkou, zelenou holinkou, tedy ještě rozhodně nemám a paf jsem z něho ještě teď. Ještě přihodit ty konvičkové naušnice a byla bych v ráji anglické zahrady. Echm, echm, čas se zamyslet. Taky nad tou košilí v Bershce a vůbec.

A s touto bombou se s vámi loučím! Teď už doopravdy.

Chasing Brook

Nechce se mi věřit, že bych to vážně dovedla tak daleko a zapisovala každý den. Ovšem jak to vypadá, tak asi po včerech nemám nic lepšího na práci než vysedávat  a vykládat, co mám na mysli.

I have to admit that I just love using English in normal life. People watching and wondering what the hell's going on, a bit like secret code, in Czech Republic at least. Ovšem začíná se to na mě šeredně podepisovat. Neříkám, že se trénink nehodí, to ne, ale. Začíná mi splývat realita s některými oblastmi zábavního průmyslu. Nemohu říci, že by se mi to nelíbilo, že bych z toho neměla dobrý pocit (no, dobrý), ale určitá část mého já se bouří se slovy: You're insane! ;-) Taky to nadužívání že, to je taky problém, ale o tom jindy. I o tom ale.
Překročení rozumné meze není daleko a mé další já v řadě se drží zuby nehty, aby do toho nebylo zataženo. Už tohle samo o sobě značí, že nejsem úplně v pořádku. Že si člověk občas povídá pro sebe, že si vynadá. Ale když už si nadává po internetu, to už něco značí.
Zřejmě jsem málo zaměstnaná a nedovedu si přikázat sebezapření a donutit se jít něco dělat. Měla bych si naplánovat tolik aktivit, že nebudu mít kdy spát. Ovšem kde na to brát lidi, nemůžete neustále obtěžovat jen jednoho člověka, páč by vám z něj brzy ale vůbec nic nezbylo, a to samozřejmě nemůžu vůbec potřebovat.

Tak už se hodnou chvíli věnuji absolutně jiným záležutostem než psaní, což je asi jasným signálem, že pro dnešek šlus.

Ale tak aspoň, hele:  http://r-brook.co.uk/

Anybody to write that bitch a nasty email?

Bendrew Scottbatch

Ehm, ehm. Nuž semestr začal, ovšem NO RUSH. Říkala jsem si, že by nebylo od věci s něčím začít, co s téměř volným dnem, ale I'M SO CHANGEABLE. Tak jsem téměř celý den suše prohýřila na internetu, hledáním nesmyslů a refreshováním Gmailu a ISu.
Přišel tedy na řadu Mr. Talbot a tím se dostávám k tomu, že jsem do tohoto problému byla částečně navezena svým okolím a nejsem si úplně jistá (YOU'RE JUST GETTIN' THAT NOW?) jestli zvládám. BUT THAT'S WHAT PEOPLE DO, občas nezvládají.
Možná, že vám připadá, že I OWE YOU vysvětlení a onen důvod a objekt, ovšem nerada bych ze sebe  dělala absolutního blbce, když už i tak téměř všichni vědí, že I'm SherLOCKED. A já se za to nestydím. Přece jen se může zdát, že nejhorší/lepší fanynkovská léta potrhlosti mám za sebou, ale je evidentní, že nemám. Já bych ovšem sebe sama nepovažovala za fanynku, přese všechno nejsem magor a neječím. Vážně, neječím a nepištím, nikdy mi to nešlo. THAT'S WEAKNESS WITH ME. BUT TO BE PROUD OF MYSELF, IT IS MY ONLY WEAKNESS.
Tak. A abych jen tak nemlátila naprázdno a ukázala vám, že je to vážné, tak vám sem naskládám dle mého názoru nej fanmade videa. A na to poslední bacha, WILL BURN THE HEART OUT OF YOU.

To be or not to be? This is the choice.

It is not for the first time when I'm thinking about keeping the blog in English. It's a recurrent thought which attacks me in an unbelievably regular way. Usually it's every time I'm using English for longer time. Than I just think of it and it seems quite natural to me. I do study it, I'd have training in writing in English, even if it wasn't hundred percent correct. My blog can become internationaly readable. But the thing is if I want to have an internationally understandable blog. Of course I do, that's the bloggers goal. But I don't thing that I'm the one with so unusual opinions or irresistible topics and info that I can make it, so?
So, the biggest problem is that, even if I can speak English well and use it appropriately, the things I want to publish on my blog usually concern my native language and the best way to express them is to use my mother tongue. So here is the choice: I'll decide later/other day/and so on.

The Actor

V teprve v průběhu páteční Plešaté Zpěvačky jsem si uvědomila tu zvláštní souvislost mezi mými oblíbenými českými herci. Ona to není zvláštní souvislost, ale všichni mají něco neuchopitelně společného, přestože nejsem úplně schopná onomu jevu udělit titul. Petr Lnenička, Pavel Batěk, Václav Vašák. Zaručeně nejsou všichni, ale zrovna tihle mě napadají. Opravdu zvláštní, podivné a jaká shoda, že to funguje jen na ty české playery. Ne, že by mí zahraniční oblíbení herci neměli něco do sebe, to nelze říci v žádném případě (!!!), ale u těch českých je to specifikum neuchopitelné a u všech stejné, dle mého názoru. Jen abych nakonec nezjistila, že za to mohou ty jejich ksichty, to bych nerada. No, i když. Nehledě na to, že jsem si Petra Lněničku uvědomila zrovna a teprve v pátek. A to jeho obličej vídám pravidelně každý týden, tudíž to muselo být ono fluidum, jež vyzařoval na živo na divadle. Jo, jo, myši mají obočí, ale obočí nemá myši, tam to bude.
Ovšem pak je mi záhadou, jak se na seznam dostal Pavel Batěk, když zrovna toho jsem na živo neviděla. Viděla jsem ho na divadle, to je pravda, hrál fešného záporáka Na Vinohradech, ale nebylo to f2f. Tak to bude tím divadlem. Operou, vzrušením, ano, anooo, tím to budee. Sakra, Magráto, drahoušku, nepřerušuj, jsi protivná.
Prostě ta reallife experience pozvedne vztah k herci na jiný level. Kolikrát o hře přemýšlím ještě několik dní a bývám i vcelku mimo, pohlcena divadelním zážitkem. Radši ani nedomýšlím, jaké následky by taková reallife experience v některých případech měla.

A co Plešatá Zpěvačka? Češe se stále stejným způsobem.

Není nad to vidět své oblíbené představení live, ještě když se k tomu herci párkrát zboří a dveře si dělají co chtějí, že. Původně jsem se bála, že se mi nebude líbit tak, jako záznam, který si, blahé paměti, pamatuji téměř do slova, ovšem Kašpar nezklamal. Jaký výstředník!
Hra získala časem osobitější ráz a poznámky manželů jsou vážně poznámkami manželů a již nenesou onu podobu deklamovaných replik. Otázka je, zda je to správně. Nechť znalci pronesou svůj soud. Mně se to líbilo obojí.
Strašně zvláštní bylo - Nepřerušuj miláčku, jsi nevychovaná! Tys přerušil první! Chtěla jsem říct - nehněvej se - že bylo zvláštní, jak se dle smíchu dali poznat ti, kteří hru znali a kteří ne. Někteří byli nepřeslechnutelní.
Dokonce ani změna v obsazení nebyla úplně špatná. Hra získala jiný rozměr a jiný dojem, a přece se nedá říct, že je není hezká.
Toliko díky DBP za Kašpar session.

Smeták baskervillský

Nikdy bych si nemyslela, že budu mít za domem duny, ale už je to tak. To, že jsou ze sněhu a ne z písku, je nepodstatné, hlavně že jsou tam a skoro přes ně není vidět. Ono totiž není ani ven tak nějak vidět v podstatě vůbec, poněvadž okna jsou zaslepena téměř úplně. A já je ometat nebudu, mně byla přidělena funkce nástěnkáře, teda sakra, vrchního odklízeče sněhu. A ještě abych ometala okna. Kdo by plužil tím metrem jedné z vodních skupenství s ometadlem, když to třeba i roztaje. Někdy. Možná. Za týden a tak.

Původně jsem si myslela, že mi to nebude stát za to, hrabat se nepěknou vrstvou atmosferických srážek, ale přece jen. No jeden musí uznat, že jakkoli beznadějně to vypadalo, tvídové sako, co mi padne jako ulité, za 79,- je kauf. To je teda kauf. Pak ještě mikina, za 43,-. Jen ještě budu muset vymyslet, jak přesně na ni. Halt je vidět, když přijede banda z Hradce a nesnaží se prodávat humus za horentní sumy jako sběrači třetiřadého odění v ZR.

Právě jsme s mamkou načaly záhadu Smetáku baskervillského. Neidentifikovatelný běhací organismus si to štráduje sem tam kolem dveří na zahradu a jediné, co z něj mamka vždy zahlédne je huňatý ocas. Nemyslím, že hlomozné otevírání dveří je způsobem, jak zjistit, jaké plaché stvoření nám krade tvrdé rohlíky pro ptactvo, ale budiž. Já jsem pro jistotu neviděla nic. Ovšem až do teď. Drzost zvířat nezná mezí. Že nám do baráku čumákují sousedi a kolemjdoucí jsem si už zvykla, ale že na mě bude drze hledět kuna, toho jsem se nenadála. Kuny se nám tu proháňajú, to je bordel. A ten hranostaj se nechce ukázat, i když bydlí jen o dvacet metrů dál. Tak abych shrnula výčet obyvatel naší zahrady: hranostaj, hejno koroptví, jeden až dva zajíci a nespočet strak, jež se tu promenádují zcela beztrestně a díky nimž se k nám neodváží nic menšího než kachny, ovšem ty nejraději v deštivých jarních obdobích, kdy máme za barákem rozměrné pleso.

Jo a našla jsem tenhle film. Nejsem si jistá, že budu mít někdy odvahu a nervy tento kinematografický výplod vidět, ale jestli ano, tak to bude stát za to.

Ráda bych se také vyjádřila na téma britské televizní produkce. Hrozně se mi líbí, že téměř každý známější britský herec se dříve či později objeví v nekterém z televizních seriálů aneb jak tvrdí naše rodina: Kdo nehrál v Midsomeru, jako by nebyl. Já sama osobně jsem v Midsomeru zapsala třeba Orlanda nebo Owaina Yeomana, mého "pana Úžasňáka" Wayna Rigsbyho z Mentalisty, kterého bych si s Anglií nikdy nebyla spojila. O důležitosti Midsomer Murders nemůže být pochyb, vždyť i jedna z otázek, jež byla součástí oborového testu mého přijímacího řízení, se tázala na povolání Johna Nettlese. A kdo je John Nettles? Otázka za 320 000, třetí záchytný bod. Sám inspektor Barnaby, samozřejmě.
A nejen Midsomer, druhou takovou příležitostí je Agatha. A to spíš Slečna Marplová. Nespočet herců. Postupně se mi tu začíná scházet i Sherlock CREW. V Pocket Full of Rye Lestrade, v Murder is Easy Sherlock a baskervillský Henry Knight. Jen John a Jim nějak zaostávají, ale to nebude dlouho trvat.

Tak tak.

So Long and Thanks for All the Fish!

Uzrál.

Uzrál. No, možná to mělo být nazrál, ale u mě to trvalo takovou dobu, že čas nedozrál, ale uzrál. Tak nějak jsem vám toho chtěla sděliti vícero, ovšem naotravovala jsem se obrázkem a vykouřilo se mi.

Ale to pro mě není žádná překážka, dokážu plácati o ničem dlouho předlouho, vypadá to jako bezvadně dlouhý text a přitom nikde nic moc.

Co jsem to jenom tento? Jo. Tak jsem tu. Tadáá!

Čekejte, že se někdy objeví ženiální myšlenky. Někdy si na ně budete muset počkat. Někdy se načekáte. A někdy se taky třeba vůbec nedočkáte, ale to už patří k praxi blogreadera, s tímto rizikem se do toho všichni vrháme.

Někomu připadá můj styl psaní naprd. A debilní a tak všelijak podobně. Ovšem v tom případě ony posibilní, fiktivní a nejmenované osoby nejsou schopny pochopit myšlenkové pochody génia a těžkosti, jež s sebou nese zaznamenávání myšlenek složitých, propletených a neuspořádaných. A také značně zmatečných a moc rychle se chrlících. Byste nevěřili, jak je kolikrát přetěžké to všechno napsat a nezapomenout a ještě ke všemu neztratit nit kontextuelní podstaty. A když to jeden stihne, tak se v tom druhý nevyzná a třetí to radši ani nepřečte, aby se měl čtvrtý na co vymluvit. Vážně. Myslím, že není jiné východisko, než že jsem vícero v jednom, páč jinak bych to snad ani nebylo možné.

Bych řekla, že na úvod už tak jako, ne? No. Tak. Na zavěr bych se ráda podělila o své rozhořčení nad stěhováním V.V. z největšího města do nejmenšího kraje, to je nemrav nemravná, i když to Barrandov z potřeby podporuje. To už pak člověk ani nebude mít na co do dívadla. Půjdeme na Europeanu, abys věděla. ;-) A představte si, že zrovna když má člověk nabitý program, tak naráz hrají Zpěvačku a poslední Elementární částice. No a příští týden musím být včas doma, páč pan B./C./B.C. se objeví na našich českých kanálech! Jen doufám, že nebude obětí, to by vážně nemusel, jinak by si ho jedna neužila.