Čekala jsem něco úplně jiného, ale bylo to velmi pěkné a zajímavé. Asi by mě nenapadlo, že by knihu jako je Europeana: Stručné dějiny dvacátého věku, mohl někdo zdramatizovat, ale musím uznat, že si druhé místo na Radokovi 2011 zasloužili.
Představte si 8 osob uszaených v typicky komunistické zasedačce, k ruce mají moderní sluchátka s překladem a začnou přednášet své příspěvky na konferenci. Samozřejmě, že by to bylo málo. Vážně a opravdu.
A protože by to bylo málo, nezůstalo jen u sezení za stolem, ale došlo i na vysvlečení se (kompletně i do půli těla - v tomto momentu jsem zjistila, že i herci jsou jelita a neumí používat opalovací krém), tanci, hře na kytaru, zavěšení se do prostoru, válení se po zemi, konzumaci knih a mnoho dalšího.
Ouředníkovi ledově chladné věty, přednášející historická fakta s naprostou samozřejmostí, dostávájí dramatizací ještě další rozměr. Vážně uvažuju o tom, že si tu knihu minimálně přečtu, bude stát za to.
Druhá polovina představení mě oslovila o něco více, však taky druhá polovina 20. století byla zajímavější, zejména po té ne stroze historicko-událostní stránce, ale také věda, kultura etc. zažívali boom. Mě osobně nejvíce zaujala skupinová psychoterapie a nározná ukázka vývoje filmového zobrazení pohlavního aktu. Ale tím zase nechci říct, že nejlepší byly bejkárny. Ta hra jako celek vážně stojí za to. Jenom. Chce to vyzrálého diváka, se znalostmi, všeobecným přehledem a vyvinutým intelektem. Tím chci říct, že k výuce bych to nedoporučovala, protože smradi by si z toho odnesli akorát ten sexuální akt. A přitom ten koncept jako celek funguje náramně.
Velmi ráda bych také ocenila výkony herců jako takové. Neřekla bych, že to na divadle může přijít do bodu, kdy ani jeden herec výrazněji nevynikne nad ostatní. Tady se to v podstatě stalo. Už tím, že jsou beze jmen a ve sdělování faktů se střídají. Je pravda, musím uznat. Že fyzické výkony některých pánů byly obdivu hodné a ode mě se ho dočkávají. Spadnout ze židle a zase si na ni sednout, 20krát, se to nezdá, ale je to makačka. Za dámy se nejvíce zaskvěla slečna v kostýmku v odstínu velbloudí hnědé. Ne každý má tu odvahu se svléknout do spodního prádla, i když není modelka. Také ona namáhavá kopulace s knihou nebyla z nejjednodušších a odehrát v podstatě celé druhé jednání s rtěnkou na většině obličeje asi také vyžaduje dávku sebezapření.
Tímto tedy děkuji přecedovi, že jsem byla takto narozeninově obdarována a že jsem si užila také krásnou výstavu ve fo-a-yer, protože ta taky stála za to. Ty polštáře a skulpturu v růžových tangách bych potřebovala na zahradu.Jo a ta jevištní dekorace byla bezva, kuřárna měla grády.
