V teprve v průběhu páteční Plešaté Zpěvačky jsem si uvědomila tu zvláštní souvislost mezi mými oblíbenými českými herci. Ona to není zvláštní souvislost, ale všichni mají něco neuchopitelně společného, přestože nejsem úplně schopná onomu jevu udělit titul. Petr Lnenička, Pavel Batěk, Václav Vašák. Zaručeně nejsou všichni, ale zrovna tihle mě napadají. Opravdu zvláštní, podivné a jaká shoda, že to funguje jen na ty české playery. Ne, že by mí zahraniční oblíbení herci neměli něco do sebe, to nelze říci v žádném případě (!!!), ale u těch českých je to specifikum neuchopitelné a u všech stejné, dle mého názoru. Jen abych nakonec nezjistila, že za to mohou ty jejich ksichty, to bych nerada. No, i když. Nehledě na to, že jsem si Petra Lněničku uvědomila zrovna a teprve v pátek. A to jeho obličej vídám pravidelně každý týden, tudíž to muselo být ono fluidum, jež vyzařoval na živo na divadle. Jo, jo, myši mají obočí, ale obočí nemá myši, tam to bude.
Ovšem pak je mi záhadou, jak se na seznam dostal Pavel Batěk, když zrovna toho jsem na živo neviděla. Viděla jsem ho na divadle, to je pravda, hrál fešného záporáka Na Vinohradech, ale nebylo to f2f. Tak to bude tím divadlem. Operou, vzrušením, ano, anooo, tím to budee. Sakra, Magráto, drahoušku, nepřerušuj, jsi protivná.
Prostě ta reallife experience pozvedne vztah k herci na jiný level. Kolikrát o hře přemýšlím ještě několik dní a bývám i vcelku mimo, pohlcena divadelním zážitkem. Radši ani nedomýšlím, jaké následky by taková reallife experience v některých případech měla.
Žádné komentáře:
Okomentovat