středa 22. února 2012

Chasing Brook

Nechce se mi věřit, že bych to vážně dovedla tak daleko a zapisovala každý den. Ovšem jak to vypadá, tak asi po včerech nemám nic lepšího na práci než vysedávat  a vykládat, co mám na mysli.

I have to admit that I just love using English in normal life. People watching and wondering what the hell's going on, a bit like secret code, in Czech Republic at least. Ovšem začíná se to na mě šeredně podepisovat. Neříkám, že se trénink nehodí, to ne, ale. Začíná mi splývat realita s některými oblastmi zábavního průmyslu. Nemohu říci, že by se mi to nelíbilo, že bych z toho neměla dobrý pocit (no, dobrý), ale určitá část mého já se bouří se slovy: You're insane! ;-) Taky to nadužívání že, to je taky problém, ale o tom jindy. I o tom ale.
Překročení rozumné meze není daleko a mé další já v řadě se drží zuby nehty, aby do toho nebylo zataženo. Už tohle samo o sobě značí, že nejsem úplně v pořádku. Že si člověk občas povídá pro sebe, že si vynadá. Ale když už si nadává po internetu, to už něco značí.
Zřejmě jsem málo zaměstnaná a nedovedu si přikázat sebezapření a donutit se jít něco dělat. Měla bych si naplánovat tolik aktivit, že nebudu mít kdy spát. Ovšem kde na to brát lidi, nemůžete neustále obtěžovat jen jednoho člověka, páč by vám z něj brzy ale vůbec nic nezbylo, a to samozřejmě nemůžu vůbec potřebovat.

Tak už se hodnou chvíli věnuji absolutně jiným záležutostem než psaní, což je asi jasným signálem, že pro dnešek šlus.

Ale tak aspoň, hele:  http://r-brook.co.uk/

Anybody to write that bitch a nasty email?

Žádné komentáře:

Okomentovat